Uhlíková daň (CBAM) jako test vyjednávací síly EU

Od 1. ledna 2026 začíná Evropská unie vybírat uhlíkovou hraniční daň u dovozů zboží z energeticky náročných odvětví v rámci mechanismu CBAM (Carbon Border Adjustment Mechanism). Tato opatření se vztahuje na dovoz šesti skupin zboží, které při jejich výrobě emitují nejvíce skleníkových plynů –elektrická energie, železo a ocel, cement, hnojiva, hliník, vodík, ze všech třetích zemí mimo dovozu z Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska.

Jak systém funguje

Po třech letech přechodné fáze, během které musely firmy pouze zprávy o svých emisích (podání přehledů na čtvrtletní bázi bez fyzického placení certifikátů) začíná mechanismus v plném režimu. Dovozci nyní musí nakupovat a odevzdávat CBAM certifikáty odpovídající emisím CO₂ spojeným s jejich vývozem. Cena těchto certifikátů je navázaná na systém obchodování s emisemi EU (ETS) a pohybuje se přibližně mezi 70–100 EUR za tunu CO₂.

Země, které již mají vlastní systém obchodu s emisemi, mohou při úhradě CBAM poplatku zohlednit uhlíkovou daň zaplacenou v místě svého působení. Více informací můžete najít na:

https://taxation-customs.ec.europa.eu/carbon-border-adjustment-mechanism_en

Proč EU mechanismus zavádí?

Smyslem je srovnat podmínky mezi evropskými výrobci, kteří platí za emise v rámci systému EU ETS, a zahraničními producenty, kteří obdobné náklady často nenesou.

Podle údajů OSN představuje těžký průmysl (zejména ocel a hliník) významný zdroj emisí CO₂ v energetickém sektoru, až 15 % celkových emisí EU. Cílem CBAM je zabránit tzv. „carbon leakage“, tedy přesunu výroby do zemí s méně přísnými emisními pravidly, a vytvořit rovné podmínky pro evropské a zahraniční výrobce.

Podobně jako systém ETS má i CBAM pomoci EU urychlit dekarbonizaci průmyslu tím, že přenese náklady na emise také na dovozce, nikoli pouze na evropské producenty.

Kritika opatření

Několik velkých obchodních partnerů EU — včetně Číny, Indie, Ruska a Jižní Afriky — kritizovalo mechanismus jako protekcionistický a upozorňuje, že může být neslučitelný s pravidly Světové obchodní organizace (WTO).

Kritici také poukazují na to, že systém může být administrativně komplikovaný, protože přesné měření emisí embedded v produktech je náročné. Nedostatečná data často vedou k tomu, že se používají výchozí hodnoty, které mohou náklady zvýšit.

V delším horizontu lze očekávat, že se část nákladů promítne do cen průmyslových vstupů, a nepřímo tak i do cen finálních výrobků.

Co by měli dovozci udělat?

Firmy, které dovážejí vybrané klíčové suroviny (ocel, hliník, cement a hnojiva) do Evropské Unie by si měly od začátku roku 2026 pohlídat povinnosti v rámci CBAM. Prakticky to znamená následující kroky:

• Ověřit, zda na dovoz skutečně dopadá CBAM - projít tedy celní kódy dovozů
• Zajistit data o emisích od dodavatelů – podnik musí znát skutečné emise CO₂ spojené s výrobou dovážené suroviny/výrobku. Pokud data nebudou k dispozici, měly by se použít defaultní hodnoty, které jsou často výrazně vyšší (znamenající vyšší daň)
• Registrovat se jako CBAM deklarant u příslušného orgánu (v ČR celní správa),
• Připravit se na nákup CBAM certifikátů odpovídající emisím CO₂, zjednodušeně nákup emisních povolenek